Ahoj, já jsem Adam. Zakladatel STITCHR, kluk, co má věčně chlupy na tričku, a hrdý „táta“ dvou chlupatých aristokratů – Serafíny a Simby.

Ale abyste pochopili, proč dnes převádím vaše mazlíčky do výšivek, musíme se vrátit o pár let zpátky.

Všechno to začalo ušima dolů

Moje láska ke zvířatům se mnou roste odjakživa. Mým prvním parťákem byl králíček beránek. Miloval jsem ho a dodnes si pamatuju, jak dlouho jsem mamku přemlouval, abychom si ho vůbec mohli nechat. Pak přišla andulka, rybičky… prostě cokoliv, co mělo tep, jsem chtěl mít doma.

Ale můj největší dětský sen byl pes. A nakonec se splnil – dostal jsem malého maltézáčka. Miloval jsem ho a pořád se s ním mazlil, ale víte, jak to u dětí bývá. Byl jsem jednoduše moc malý na to, abych mu dokázal dát tolik pravidelných procházek a péče, kolik potřeboval.

A tehdy přišlo jedno z nejtěžších, ale zároveň nejlepších rozhodnutí. Dozvěděli jsme se o malé holčičce, jejíž rodiče se zrovna rozváděli a která si pejska strašně přála. Dali jsme jí ho. Úplně zadarmo, se všemi hračkami, jídlem i pelíškem.

Dnes vím, že právě tohle mě naučilo jednu důležitou věc:

Když zvíře opravdu milujete, chcete především to, aby bylo šťastné.

Velký kočičí zvrat

Pokud jde o kočky, naše rodina byla vždycky striktně „psí“. Moje mamka měla dokonce zafixováno, že kočky jsou zlé, útočí a škrábou. U nás doma zkrátka platilo nepsané pravidlo:

„Kočka nesmí přes práh.“

Jenže moje přítelkyně měla už dlouho jeden chlupatý sen – Něvskou maškarádu. Ty obrovské chlupaté kočky s nádhernýma modrýma očima, do kterých se člověk zamiluje ještě dřív, než je vůbec přiveze domů.

A tak jsme si nakonec řekli, že do toho půjdeme.

Do našeho života přišli Serafína a Simba.

A tím bylo po pravidlech. 😊

Kdybyste dnes viděli moji mamku, tu někdejší zarytou odpůrkyni koček, přísahali byste, že v minulém životě musela být sama kočkou. Kupuje jim hračky a pamlsky, pořád je chová, hladí a mazlí se s nimi. Dokonce vstává v šest ráno jen proto, aby jim dala jídlo, a potom nad nimi stojí jako dozorce, aby si ho navzájem nesnědli.

Náš Simba je totiž neskutečný jedlík a jakmile dostane příležitost, nenápadně se plíží k Serafínce, aby jí zbaštil i její porci.

Mamka jim říká „miminka, šmudlíni, myšáci“ a je z nich úplně hotová.

Dnes to u nás vypadá tak, že tyhle dvě šelmy jedí kvalitněji než já, mají víc hraček, než jsem měl za celé své dětství, a jejich kočičí záchod je pravděpodobně modernější než ten náš lidský. 😊

Moje chlupatá posedlost

A já? Já do toho spadl úplně stejně.

Serafínu a Simbu jsem si neskutečně zamiloval. Chodíme spolu na procházky ve speciálním batohu, mazlíme se, kdykoliv to jde, a dokonce je i cvičím.

Serafínka třeba umí krásně dát „pac“ a aportuje míček… tedy samozřejmě jen tehdy, když se jejímu veličenstvu zrovna chce. 😊

Obě navíc perfektně slyší na svá jména. Jsou to prostě naše největší miminka a dnes už si bez nich život vůbec nedokážu představit.

A vlastně právě díky mojí přítelkyni, která si svůj sen o těchhle chlupatých kočkách splnila, jsem poznal, jak silné pouto si člověk ke kočce dokáže vytvořit.

A tak vznikl STITCHR…

Znáte ten pocit, když ráno stojíte v předsíni, obouváte si boty a váš parťák na vás kouká z pelíšku?

Vy zavřete dveře a víte, že ho tam necháváte.

Fotky v mobilu jsou krásné. Ale já chtěl něco víc. Něco skutečného. Něco, co můžu mít pořád u sebe.

A právě z téhle myšlenky postupně vznikl STITCHR.

Místo obyčejného obrázku nebo generického potisku jsem chtěl vytvořit něco, co bude patřit jen jednomu konkrétnímu mazlíčkovi. Zachytit jeho pohled, výraz a drobnosti, podle kterých ho jeho člověk pozná mezi tisíci dalšími.

A potom ho pomocí nití přenést na něco, co můžete opravdu nosit.

STITCHR je sice moje značka, ale rozhodně na ni nejsem úplně sám.

Velké děkuju patří mojí přítelkyni, která nejenže stála na začátku našeho kočičího příběhu, ale pomáhá mi i dnes – při výšivkách, přípravě objednávek, balení a ve chvílích, kdy je práce tolik, že by se hodilo mít minimálně další čtyři ruce.

I díky ní může každá objednávka odejít zabalená tak, jak bych ji chtěl dostat já sám.

Protože STITCHR pro mě nikdy neměl být jen e-shop s oblečením.

Je to způsob, jak si připomenout někoho, kdo vás vítá u dveří, zabírá vám polovinu postele, nechává chlupy úplně všude… a přesto byste ho nevyměnili za nic na světě.

Takže ať už máte doma psího uličníka, kočičí královnu nebo třeba králíčka – pošlete mi jeho fotku.

Já se postarám o to, abyste ho mohli mít o kousek blíž i ve chvíli, kdy zrovna není vedle vás. 🐾